Moje mise


 

… která hoří v mém srdci celou dobu, co jsem v Anglii, je

 

nalezení, vyčištění a obnovení tzv. českých studní, které jsme dostali jako národ do vínku, abychom touto čistou vodou mohli občerstvit také jiné národy, a přispět tak ke společnému růstu a obnově planety.

 

Je to zjednodušený (a idylický) obraz toho, co jsem viděla, že je naším úkolem, ke kterému jsme se kdysi dávno nadšeně přihlásili, a v průběhu časů úspěšně zapomněli. Naše české studny byly silně zakaleny, zasypány, umrtveny v průběhu historie a my sami jsme se na tom vědomě i nevědomky podíleli. Dnes už nic nového pod sluncem…

 

…protože v současné době je už velké množství vědomých lidí v našem národě, kteří na svém místě a svým způsobem k vědomému nalezení, vyčištění a obnovení českých studní pilně a vytrvale přispívají. 

Je to úkol, který původně měla odstartovat a zvládnout církev, ale protože ta ještě spokojeně spí ve svých starých tisíciletých peřinách, stále si obehrává svou pohádku o záchraně či zániku lidstva, ale nevnímá, jak obrovské a rychlé změny k lepšímu se dějí ve společnosti, tak si Bůh/Vesmír k tomu používá ty, kterým náboženské organizace říkají „pohani“.

 

To pro mne bylo největším překvapením, když jsem před léty opustila církev, a zjistila jsem, že všechna ta moje proroctví, která jsem pro církev dostala, a církev je odmítla kvůli svému lpění na svých dogmatech, tak Bůh/Vesmír si klidně, ale úplně klidně začal realizovat tyto svoje plány s těmi, které církev nazývá „pohany bez Boha“. „Ztracené ubohé ovce“. 🙂

 

Jak praxe ukazuje, nejvíce ztracených, mentálně a duchovně uvězněných lidí je právě v náboženských organizacích.

 

A nic na tom nemění fakt, že i náboženské organizace udělaly a stále dělají i mnoho užitečných věcí pro druhé. Protože mají cesty a nástroje, které „pohané“ nemají. Nic není jenom černobílé…


 

Moje osobní mise v tomto našem společném procesu bylo, a stále je, očistit to, čemu se říká „kristovství“, od nánosů náboženství a dogmat církve.

 

Praktickým způsobem. Bez spirituálních řečí a pohádek.

 

Toto je prorocký obrázek, který mi Bůh dal, když jsem se s ním hádala, že chci být taky tak sladká a oblíbená jako ostatní. Tehdy mi ukázal, jak On vidí mne. Jako jeho pronikavé oko, které vidí za oponu, a má povolání s láskou i vášnivě odsekávat pravdu od lži. Čistit.

 

Pokud byste se náhodou při tom chtěli cítil ne moc dobře, jakože vy nic takového nemáte, buďte v klidu! Tento dar nikdo nemá rád, nikdo mi za něj netleská – jako se to děje jiným – a stejně většinu času jsem normální smrtelník jako každý jiný. Fakt není co závidět.

 

S tímto úkolem a schopnostmi jsem se narodila. Tak jako někdo jiný se rodí třeba s úkolem tišit bolest druhých. A jeho jednání a slova nejsou proto tak radikální. Není důvod. V čase bolesti potřebujete útěchu, úlevu, žádná slova tlačící vás k analýze a racionálnímu myšlení. Což je zase moje oblast.

 

Každý jsme jiný, Bůh má ve své kuchyni různé nástroje…

Byla jsem na své duchovní cestě velmi tvrdě vycvičena k tomu, abych byla schopna rozlišit, co je pravdivé a co imitace z jiného břehu, abych to uměla PŘÍMO pojmenovat a odseknout. Symbolicky řečeno. A proto přímost a otevřenost je jedním z mých nejvíce viditelných rysů. Někdo to oceňuje, jiný odsuzuje. 🙂

 

Protože je nesmírně těžké – a často i pro mne – se rychle a správně orientovat v každé chvíli v tom chaosu informací a událostí, které se valí přes naše hlavy.

 

Prakticky k „osekávání“ stačí problém pojmenovat,
vynést na světlo, a přestat ho žít. Uvědomovat si to. Nejezdit na autopilota.

Žádné velké drama z mého pohledu.

 

Ale není to příjemná služba v pokryteckém světě plném našich her, dogmat a lží. Kdo to rád přijímá? Kde kdo nám kecá do života, a každý není schopen rozlišení, kdy ty informace jsou pravdivé, a kdy je to jenom projekce druhého člověka na nás. Kdy nám přilepil vlastní problém, aby ho mohl lépe vidět, jak je nechutný. 🙂 Bůh/Vesmír si k tomu, aby nás znavigoval/informoval, používá kohokoliv. Nikoli jenom lidi nám milé a blízké.

 

O tom byl můj boží výcvik v prorocké službě v době, kdy jsem ještě působila v církvi. Ale tyto získané zkušenosti a poznatky jsou použitelné v běžném životě. A tady je taky zdroj toho, proč nemám ráda zjednodušené duchovní pravdy a užvaněná klišé.

 

Vím, že nikdo z nás nemá kompletní duchovní poznání.

 

Nikdo! Každý dostává jenom to, co dostat má. Co odpovídá jeho službě a jeho úrovni pochopení. Anebo snůšku blbostí, pokud se napojí na nesprávný zdroj. Přičemž věří, že je to od Boha.

 

Proto tvrdit, že jeden kousek z celé mozaiky je CELÁ a JEDINÁ duchovní pravda, je hodně hloupé a omezené.

 

A dělá to úplně stejně jak církev, tak lidé mimo církev. Ti, co předávají, však předávají pouze částečné poznání přefiltrované svými zkušenostmi a úrovní zralosti. A na publiku je, aby si to probralo a vzalo to, co je užitečné pro jeho růst.

 

Ale zpět k mojí misi: (jejíž obrázek tady vidíte) Asi každý zná odpor a znechucení, který v nás vyvolává církev a náboženství. Všichni víme, na čem se zvrhlé „kristovství“ století podílelo a stále podílí. Lidé si Ježíše a Boha spojují s tím, co jim po staletí náboženství tluče do hlavy. S tím, co oni sami po mnoho životů zažili díky církvi. A mají to hluboko zapsáno v DNA. A mnozí stále netuší, že za tím stojí jiné síly, než je Ježíš nebo Bůh.

 

Stejně tak ale mne naplňuje znechucením obrovské množství tzv. duchovních učitelů z opačného konce spektra, kteří dělají úplně totéž, co dělají náboženské organizace, jenom z druhé strany pomyslné mince.


 

Je nesmírně těžké se orientovat v té záplavě všech možných duchovních i „duchovních“ směrů, náboženství, ve všech těch informacích, ezokeců, které se na nás valí ze všech stran, a člověk už ani neví, čí je.

 

Tohle přesycení a znechucení – nejprve v církvi a pak i mimo církev – z té záplavy neužitečného žvanění o ničem, jsem si musela pro sebe nějak vyřešit a najít pevnou půdu pod nohama, abych se opět nedostala pod nadvládu jiné entity/egregora, když z té církevní jsem byla úspěšně vysvobozena. I když ráda používám jejich slovník pro jednodušší vyjádření situace. Protože dostat do lidských slov poznání z neviditelného světa není vůbec jednoduché. Alespoň ne pro mne.

 

A viděla jsem, že ten stejný problém mají skoro všichni lidé – snad všichni se do něčeho stylizují, souznějí s nějakou skupinou, přijímají její názory, dogmata (ať už je to náboženství nebo jídlo nebo různé pokusy o spiritualitu jinými cestami), prostě ten model, jak lidé padají do léček svých zájmových skupin, facebooku a společných názorů, názorů svých guruů, do léček entit, které tomu vládnou – se neustále opakuje.

 

Asi nikdo (hlavně v počátcích) není ušetřen, jakkoliv si asi každý z nás myslí, že on to má již vyřešeno. Že on už je nad věcí. Takže je úplně zbytečné opovrhovat církví, když úplně stejně funguje velké množství i zájmových či spirituálních skupin. Dogmata se tvoří všude.

 

I když nic není jenom černobílé a já vidím i ty lidi, kteří už jsou schopni si s nadhledem a důsledně držet ten svůj směr vyučování, ať se týká čehokoliv, a nejsou opojeni sami sebou a mírou svého poznání. Asi už došli k poznání, že „všechno je jinak“, a tak si nedělají nároky na předávání Jediné Všeobjímající Pravdy Všehomíra.

 

Proto jsem měla v tom zmatku obrovskou potřebu si najít „svůj systém“,
najít to, co je skutečně pravdivé, a to žít.

 

Abych pak udělala to, co dělá většina lidí, kteří si prošli nějakou cestou, a pak pomáhají ostatním se stejnými problémy. Protože už vědí, jak to zvládnout.

A já našla svůj Svatý grál, jak postavit pevné základy svého „domu“.

V kontextu našeho národa.

 

Každá cesta ale začíná u nás samotných. Všichni dnes už víme. A tak celý můj život tady v Anglii dosud byl a stále je o obrovském a snad nekonečném vnitřním čištění a transformaci. Rozhodně nejsem u konce, na to mám ještě celý dlouhý zbytek tohoto života, ale už mi bylo umožněno začít dělat to, pro co jsem se narodila. Jakkoliv jsem stále nedokonalá, a neumím a nevím všechno, jak někteří ode mne zbytečně vyžadují. Ale už jsem to já. 🙂

 


P.S. pro čtenáře mého blogu:  Tyto texty pouze předávají moje osobní poznání a zkušenosti tak, jak jsem byla vedena já sama. Jiní lidé předávají ten svůj díl ze svého osobního úhlu pohledu a z úhlu pohledu těch aktivit, které oni dělají. A tak, jak umí a věří. Proto neberte nic jako jediné pravdivé dogma. Používejte zdravý rozum a učte se naciťovat na svoje vlastní vedení a pocity, a žít je.  To jsme se tu přišli naučit. A ta záplava informací je jenom součást tréninku…