Proč v Anglii?

 

Když přicházíme na tento svět, přichází zde naše duše s konkrétním plánem, co se chce naučit, a co dobrého vykonat i pro druhé. Samozřejmě, že po narození tohle úspěšně zapomeneme, a pak nás Vesmír vede tam, kde plány pro náš život mají být naplněny.

 

Mne Bůh poslal do Anglie, a to doslova, byl to jasný příkaz shůry podpořený mnoha hodně nestandardními synchronicitami. A během let tady jsem pak průběžně dostávala informace a vize na téma mého úkolu a úkolů Čechů v zahraničí. Poslední zpráva, a povolení mluvit o tom, co vím, přišla v březnu 2017, kdy jsem se dozvěděla, že právě

 

Brexit je ten důvod, proč jsem já i mnozí další krajané v Anglii.

 

Dostala jsem hned na počátku mého života v Anglii jasnou vizi o tom, že zpočátku budu žít v Southportu, ale že moje hlavní místo působení bude Manchester. A co tu mám dělat.

 

A tak se i stalo. Neznám, pouze se domýšlím, naciťuju důvody, proč Manchester. Hodně jsem se proti tomu bouřila, hádala se (tehdy ještě jako skalní křesťanka) s Bohem, chtěla jsem všechno, jenom ne velkoměsto. Zkušenosti z věčně rozkopané Prahy a s chaotickými energiemi tam, a příjemné zkušenosti z malebného přímořského Southportu mi říkaly jednoznačně – Manchester ne.

 

Když jsem se ale po 4 letech života v Anglii skutečně dostala do Manchesteru, tak jsem zjistila, že to město je sice mnohem větší než Praha, ale daleko méně chaotické. Ve všem jsem vnímala uklidňující řád a organizaci. Což třeba v Londýně nezažijete.

 

A jednoho dne při čekání na autobus, kdy jsem jenom tak v krásném slunečném dni pozorovala kolony aut a prostě jsem jenom „byla“, mne najednou zavalilo – doslova – vědomí: „Tady jsi doma!“ Poprvé v životě jsem měla pocit, že někam patřím! Že jsem tady správně.

 

Lhala bych, kdybych tvrdila, že velkoměsto mne už baví. Nijak extra. Pouze je pohodlné. Pořád sním o tichém domově u moře. 🙂 Ale vím, proč tu jsem, a co mám dělat. A už nejsem na Boha naštvaná. 🙂

 

Dlouho jsem si ale kladla otázku „Proč v zahraničí?“ plnit svoje „české“ úkoly/poslání, když se na první pohled jeví více smysluplné žít v Čechách a být v přímém spojení s těmi, kteří už identitu českého národa úspěšně a aktivně tam probouzejí. Tato souvislost mi byla objasněna teprve až teď v březnu. Jakkoli vím celé roky, co mám tady dělat a proč. Jakkoli mi v průběhu let Vesmír na tuto moji otázku odpovídal tím, že mne seznamoval s významnou historií našeho národa, která měla počátky právě v zahraničí. Díky lidem, kteří žili v emigraci.  Ale teprve Brexit to dává do současného kontextu.