Transformace kam se podíváš

 

Tento příspěvek jsem napsala už před měsícem, ale jelikož je moc dlouhý na web, říkala jsem si “Až budu mít čas, upravím ho”.  Znáte to…  🙂

Ale jelikož v mém životě jede – OPĚT ! – transformace na plné pecky a v životech lidí kolem mne taky, tak jsem usoudila, že lepší to bude zveřejnit v nějaké podobě, než vůbec. Třeba to někoho pobaví a zjistí, že v tom nelítá sám. 

Původní článek jsem pouze rozdělila na dva. A vy teď máte možnost číst tu druhou půlku. To jenom na vysvětlení toho skoku bez úvodu přímo do děje:


 

… Vím, že můj zájem o českou historii a český jazyk není náhodný. Je to součást toho, co mám v tomto životě zprostředkovat druhým lidem s konkrétním cílem.

Trvalo mi nesmírně dlouho objevit,

jak tuto naši historii uchopit a předat ji v duchovním kontextu tak, aby byla pochopitelná a použitelná i pro současného člověka, který je rád, že je rád – v tom našem neustále se zrychlujícím kolotoči života. 

Jak to udělat, aby se Češi přestali pořád dokola točit v bludném kruhu a umožňovat pořád znovu a znovu svých vrchnostem nekonečné plundrování země a morální devastaci? Protože neznají odkud jdou a kam. Neznají svou historii a její duchovní význam. 

Neznají cestu ven proto, že neznají svou historii a nemají kde brát pochopení souvislostí. (A ano, já vím, jsou tací, co učí, že historie je nepotřebný přežitek a my ji už nepotřebujeme, protože v Jednotě údajně nic takového není – ale to je na jiný článek, protože moje informace jsou jiné). Takoví lidé jsou potom snadno závislí na kdejakých personách v materiální i duchovní oblasti. 

Ze zasypaných znečištěných studní se nedá brát čistá voda.

Nedá se skočit “do duchovna a vědění” bez potřebného vývoje krok za krokem. 

Jak to udělat, aby to, co Češi mají v DNA od Boha jako historický úkol a poslání, aby nekončilo v nekonečné blbé náladě a kritizování kdekoho a kdečeho, ale naopak bylo nalezeno, vyčištěno a použito k užitku ostatním. Jako studny, které byly zasypány, je třeba je najít, vyčistit a obnovit. Proto Czech Wells = České studny.

 

Nevím, na kolik se mi tento náročný úkol podařilo zvládnout, ale rozhodně jsem nějak začala. 🙂


 

Když jsem poprvé shůry dostala informace o mém úkolu, přesněji s jakým plánem v souvislosti s naším národem jsem se narodila, už jsem byla byla krátce v Anglii a vůbec jsem nechápala: Co jako mám komu vykládat, když jsem totálně vyčerpaná českou mentalitou a „přívětivostí“ s radostí ze země prchla? Že jako s odstupem vidím ty věci jinak? Jakože se mi v zahraničí děsně stýská? Když se mi fakt ani trochu nestýská…

 

A tak mi Vesmír začal přihrávat „úplně náhodou“ informace o významných Češích z historie, kteří ovlivnili život národa a jeho historii právě tehdy, když ze země z nejrůznějších důvodů odešli. Včetně našeho prvního prezidenta T.G.M. Masaryka! Věděli jste to? 🙂

 

I když je pravda, že až v cizině se mi podařilo zahlédnout ty dobré kvality těžce zasypaných a zdevastovaných „českých studní“ a začala růst moje hrdost na to, že jsem Češka, a touha ty dávno zasypané a nepoužívané studny najít a vyčistit.

A jsem si jistá, že pobyt v Čechách by mi to neumožnil. Chyběl by mi k tomu ten odstup, a taky srovnání s tolika národy a jinými kulturami, jaké je k dispozici v Anglii.

 

A tak moje cesta za nalezení a vyčištění českých studní začala… nejprve u mne. 🙂 A k tomu mi byla více než užitečná opět společnost Angličanů, kteří mi časem začali dávat najevo, že moje česká mentalita a zlozvyky, které doma už vůbec nevnímáme, nejsou příjemné.

 

Byla to velmi dobrá zpětná vazba a já si musela začít všímat, že věci lze dělat i jinak, než jsme zvyklí. A to jsem byla v Čechách známá jako učitel revolucionář, který rád věci dělal jinak. 🙂 Ale některé naše české návyky jsem nebyla schopna vidět. A tak mi bylo umožněno si všimnout… a něco s tím udělat.

 

Snažila jsem v průběhu mých zdejších 10 let v Anglii (jsem zde od roku 2007) najít cestu jak naplnit tu vizi, která mi byla o důvodu mého přesídlení do Anglie hned po příjezdu dána shůry, ale nedařilo se. Ať jsem udělala cokoliv, vše bylo zablokováno a já nechápala proč.

 

Až teď, snad v březnu, mi bylo sděleno, že teď už mohu mluvit o tom, co vím. A že mám o tom natočit video. Ta výzva k akci byla tak silná, že jsem se navzdory svému silnému odporu natáčení k videí ihned sebrala, a šla točit! Jenomže když jsem si skládala ty technické věci dohromady a přehrávala jsem si v hlavě, jak mám tuto svou informaci předat dále, najednou jsem se zarazila a nahlas se ptám: A co jako jim mám říct ???? Češi probuďte se, hlavně vy v zahraničí, začněte růst, protože tu máte svůj úkol ???!!!

 

Nic trapnějšího bych nemohla vymyslet, a tak jsem si vymyslela únikový plán: šla jsem si „vyzkoušet“ natáčet video do psího útulku a to jsem zveřejnila. Pak mne natáčení a hlavně úpravy videí ZASE upřímně nebavily.

 

Jenže Bůh /Vesmír mi na moje rozhořčené otázky hned druhý den odpověděl. Přihodila se mi situace, kdy se mi před očima promítlo, jakou úlohu mají Češi v čase Brexitu, a nejenom tady v Anglii, a že já tu jsem v Anglii právě kvůli Brexitu! Že to, co mi bylo během posledních 10 let po kouskách sdělováno a já se to snažila realizovat tak, jak jsem si myslela, že to je správně – nebylo. A hlavně načasování nebylo správné! Neměla jsem všechny informace.

No já je nemám ani teď 🙂 , ale už vím, že mohu dělat to, kvůli čemu jsem tady přišla.


 

A aby té fakt „výživné“ osobní transformace posledních 10 let nebylo málo, ihned se mi rozběhla hodně zhuštěná forma další proměny:

 

Od konce roku 2016 jsem dostávala informace o tom, že mám začít balit, že se budu stěhovat. Ale fakt hooodně minimalisticky balit! Měla jsem pocit, že se mám stěhovat tak, jak jsem tu do Anglie přijela: se dvěma kufry. Žila jsem ve třípokojovém domě, a netušila jsem, jak jeho obsah nacpat do dvou kufrů. Vyhazovala jsem a rozdávala, co se dalo.

 

Když jsem dostala informaci o tom, že tu jsem kvůli Brexitu, nestihla jsem nic moc udělat, ani se nad tím zamýšlet, protože brzy jsem dostala nabídku mini domku (proto to silné vedení k minimalismu!) a během několika dní v mém životě nezůstal kámen na kameni.

 

A nejenom kvůli stěhování!

Do této situace mi náhle zavolal syn, který mi s radostí oznámil, že moje desetileté úsilí s ním žít opět v jedné domácnosti (museli jsme se rozloučit, když mu bylo 11), se naplnilo a on se stěhuje ke mně, protože se rozhodl jít teď už rázně za svou sportovní kariérou, a v Manchesteru jsou v jeho oboru velmi dobré kluby.

 

Skvělá zpráva, a ještě skvělejší pomoc při stěhování a zařizování, protože co si budeme povídat, silný, šikovný a ochotný chlap v domácnosti je k nezaplacení! To, co jsem při a po minulých stěhováních řešila sama a těžce vždycky několik měsíců, s ním jsem měla za měsíc všechno pořešeno! A mohla jsem si už „jenom“ vybalovat. 🙂

 

No ale to se mi moc nepodařilo, protože když měl být můj předchozí život srovnaný se zemí, tak ve všech oblastech!

Těsně před stěhování byly moje weby opět silně poškozeny, a já se konečně dozvěděla, kde je příčina mých dlouholetých webových problémů! Po tolika letech !!!!!!!! Takže jsem weby zavřela a stejně jako já – i ony se stěhovaly na nový hosting. 🙂

A stejně jako moje domácnost se musela vybudovat úplně od nuly znovu, stejně tak i weby. Ve stejný čas! Kdo děláte weby, víte, co je to za náročnou práci přestěhovat a obnovit stovky článků a tisíce obrázků.

 

No ale to by byla moc velká nuda pro někoho jako jsem já, že ano? 🙂  

Takže jsem otevřela velmi radikálně k řešení i moje dlouhodobé zdravotní problémy, protože i v mém zdraví taky hodně přituhlo a já toho už moc nezvládala. Když se vám začnou hýbat věci zvenčí, automaticky se začnou přesouvat i ty vnitřní. A naopak.

 

Podnikla jsem – a stále podnikám – další velmi hloubkovou duchovní i zdravotní očistu, a řešila jsem další hluboké a mnoho životů schované problémy. Protože nastal čas, aby se dostaly na světlo. Jenže tyhle dobře schované věci nechtějí jít na světlo „jen tak“, a tak i tady proběhla další divoká a nepříjemná transformace.

 

Už už se zdálo, že po stěhování se situace začne stabilizovat, když mi nadšeně volala dcera její noviny a rozsáhlých změnách, které i ona odstartovala ve svém životě. Ona! Konzervativní a stabilní mladá žena, která rozhodně moji vášeň ke změnám nepodědila. 😀 

 

A syn? Tak rychle, jako se zjevil, zase zmizel. Ke své přítelkyni. Ale obětavě dojížděl před každým tréninkem dokončit všechny těžké „mužské“ práce po stěhování. A mi do rodiny přibyla maličká dívčina, která mi říká „Ahoj Mamka!“, a nějakým záhadným způsobem odchytává o čem se se synem bavíme v češtině, a odpovídá nám anglicky.

 

Můj život v novém domě se více otevřel světu (změna čísla domu dělá divy!) a kromě spousty návštěv, které jsem absolvovala, jsem byla i na synově prvním veřejném zápase v jiu-jitsu a už znám taky mnoho boxerských fíglů! 🙂 Často si o tom se synem povídáme a sledujeme videa, u kterých se mi dostává odborných komentářů. Moje představa, že box je sport, u kterého stříká krev, vzala za své.

 

Když syn se svou vášní k MMA (bojová umění) začal, fakt jsem nebyla nadšena. Můj chlapeček, který se jako dítě odmítal bránit, protože si dělal starosti, že kdyby někomu vrátil úder, tak by to toho útočníka bolelo, a to on nechtěl!  Z této jeho filozofie na mne šly kdysi mrákoty, když se odmítal bránit. A věřila jsem, že pokud se nějakého zápasu zúčastním jako divák, tak určitě budu bránit syna tělem i duší, a jeho soupeře raději zmydlím sama, kdyby jako něco bylo, co by se mi nelíbilo. 🙂 Proto mne asi pro jistotu na žádný zápas dlouho nepozval. 

 

Ale realita byla úplně jiná!

Z jeho prvních zápasů v Manchesteru jsem byla totálně nadšená! Z toho, jak se skvěle ti těžce zápasící chlapi tam k sobě chovají. I když spolu prohrají! Z toho, jaký chlap z mého křehkého chlapečka vyrostl. Žádná hora svalů vyhoněná steroidama a v duši ustrašená chudinka, ale čistá síla získaná tvrdými tréninky a důslednou sebedisciplínou. Zářící charisma. A když jsem viděla, jakým způsobem bojuje, jak i zápas může být smysluplný elegantní sport, tak jsem s úctou musela před ním smeknout. A přestala se o něj bát.

 

Naopak, jeho přístup ke cvičení a získáváni kondice mne inspiroval natolik, že jsem začala opět uvažovat o tom, že bych si oprášila svoje dávné touhy po fyzickém pohybu a aktivitách. Jenom to zdraví je třeba dořešit…ale na tom se pracuje. Dokonce i na kole jsme si spolu vyjeli! 

 

Ještě pořád ale nejsem u konce se zážitky mého transformačního procesu…

Během těch divokých dní jsem dostala nabídku na spolupráci ohledně pomoci zájemcům o studiu v Anglii. To mne nadchlo a na nabídku jsem kývla. Ale ani tam nešlo nic hladce, protože kdekoliv v Anglii narazíte na podnikající krajany, tak máte o problémy postaráno. Takže na to jsem neměla nervy a nabídky jsem se musela vzdát.

 

Jenže za nějaký čas mne napadlo se spojit rovnou s agenturou, nikoliv s „podnikavými“ krajanskými „business meny“, kteří už stihli mezitím se svou aktivitou skončit. Na spolupráci jsem se nakonec domluvila a odstartoval se důkladný trénink co a jak mám dělat.

 

To už jsem se ale sotva životem plahočila, protože mojí noví sousedé z obou stran naplnili mou noční můru a fakt rádi a na plné pecky ve dne v noci si „užívali života“. Kdo žijete v Anglii, víte, že tady žádný noční klid nefunguje, musíte pouze nějak přežít.

 

Já nepřežila, a po několika probdělých a provibrovaných (od bušící hudby) nocích a dnech, jsem se rozhodla jít do akce a sousedy (mile) požádat o zrušení jejich návyků, které mne devastují. Čekala jsem, že pak už se mnou nikdo v ulici mluvit nebude, ale já potřebovala přežít! 

 

A v té chvíli se stalo něco, co si pro sebe pracovně označuju jako „vliv vyčištěných českých studní“. Sousedé nejenom že totálně omezili svoje veselé návyky, ale začali se ke mne chovat ještě mileji a s větší úctou než předtím! To člověka,  který je zvyklý na to, že za logické asertivní jednání ho krajané automaticky roznesou na kopytech pomluv nebo osobních útoků, v lepším případě „jenom“ odsouzení a onálepkovaní – silně překvapí! Měla jsem o čem přemýšlet nad tímto „přírodním úkazem“ …

 

To vše, o čem tu čtete, se odehrálo během necelých 2 měsíců!

Tak rozsáhlý proces transformace a kompletní zboření mého života v úplně všech oblastech jsem už dlouho nezažila. Změna oproti dávné mojí minulosti ale byla v tom, že i když to byla fakt hodně divoká jízda, tak celkově příjemná (až na to zdraví) a vítaná. Což o situacích v minulosti se rozhodně říci nedalo.

 

A co dneska?

Prázdniny jsou v polovině a můj život se pomaličku začíná znovu stabilizovat a já hledám nové cesty ve všem.

Doma beru do ruky každou věc a pečlivě vážím, zda ji potřebuju, k čemu, kam ji dám, a jak ji budu používat. Protože mnoho věcí i systémů jsem musela začít tvořit jinak.

Protože z mého předchozího života nezůstal kámen na kameni, pro každou maličkost musím hledat nové místo a nový smysl  ať už v novém domově, na nových (třech!) webech, nebo v mé mysli a v mých plánech.

Kdyby nebylo mého těla, které si taky říká o obnovu, tak jsem si jistá, že jsem se znovu narodila a začínám na zelené louce. 😊

Pokračování příběhu transformace